Dula Monika

porodní příběhy

Naše první donošené miminko

191108

S Monikou jsem se poprvé seznámila, když jsem byla podruhé těhotná a už vlastně ani nevím, kde jsem se o ní dozvěděla. První porod byl předčasný o sedm týdnů a vlastně docela fajn, ale pár věcí jsem si přála do budoucna jinak, proto jsem si řekla, že by bylo příjemné mít k porodu kromě manžela ještě nějaký doprovod a byla to ta nejlepší volba, jakou jsme udělali! V porodnici pražské Thomayerovy nemocnice, kde jsem rodila neplánovaně poprvé, protože porod přišel o sedm týdnů dříve a porodnice Na Bulovce, kde jsem měla rodit, zrovna rekonstruovala, jsem zjistila, že bohužel není možné mít u porodu dvě osoby tzn. manžela a dulu. Více…

Zorka

190412

Tak konečně jsem dopsala můj/náš porodní příběh. Je trošku dlouhý. Při každém čtení jsem ho chtěla trochu zkrátit, ale vždy to bylo pravě naopak smiley_smile pokaždé jsem našla, že tam ještě něco chybí, tak snad nebude vadit a dočtete až do konce.
Jakmile jsme se dozvěděli, že čekáme druhé miminko, hned jsem věděla, že tentokrát to bude jiné, ale jak moc jiné to mě ani ve snu nenapadlo. Už asi v 9tt jsem se svěřila mé dobré kamarádce, že čekáme druhé miminko. Ta mi doporučila dulu, kterou měla u svého prvního porodu
Více…

Do třetice

190118

S dulou Monikou jsem se setkala poprvé před čtyřmi lety. Před naším samotným osobním setkáním mě oslovilo už její představení se na webových stránkách. Hledala jsem porozumění, lidskost a v neposlední řadě zkušenost. Tehdy jsme očekávali příchod na svět našeho prvního syna. Osobní setkání mne jen utvrdilo v tom, že paní Monika je tak laskavou bytostí, že právě za jejího doprovodu a podpory chci mnou dosud neznámou zkušeností projít. Při našem předporodním setkání s porozuměním jí vlastním odpovídala všechny mé otázky a dodávala mi sebejistoty. Více…

František

181212

*14. 10. 2018, 6:23
Když jsem se na začátku února dozvěděla, že jsem těhotná, splnil se mi sen. Nikdy nezapomenu, jak jsem zmateně chodila po bytě a v ruce žmoulala pozitivní test. Střídavě radostí plakala a pak se zase smála. Je to zázrak! Nemůžu se dočkat, až to povím Jeníkovi. To sdělení se neobešlo bez kupy lásky, dojetí a neuvěřitelné vděčnosti. A ve stejné radosti, v jaké probíhalo samo zjištění, jsem (až na počáteční nevolnosti) prožívala i celé těhotenství. Můj muž mi každý večer natíral rostoucí bříško a něžně k němu promlouval a já se cítila neuvěřitelně silná. Tak nějak podvědomě jsem tušila, Více…

Valinka a Sofinka

180715

Valinka
Na naše milované, vytoužené první miminko jsme se strašně moc těšili! Připravovala jsem se poctivě - předporodní kurz u paní Königsmarkové, kurz Hypnoporodu Jemné zrození, všechno jsem měla načtené a poctivě cvičila s Aniballem (což mě časem začalo dost bolet, tak jsem sice přestala, ale vytvořila jsem si mylnou představu - když cvičení takhle bolí, porod bude bolet mnohem víc. Přitom to tak nebylo.) Porodu doma jsem se bála, ale o tom, že chci mít u sebe dulu jsem nepochybovala. Cítila jsem, že chci mít u porodu jen ženy. Začala jsem si hledat dulu a když jsem viděla Moničinu fotku, měla jsem jasno a hned jsem se s ní chtěla potkat. Okouzlila mě a já věděla, že je ta pravá!
Více…

Příběh narození Vincenta

180624

…euforie, nepopsatelné štěstí, nekonečná láska, adrenalin. to vše ve mě naplno proudí, loučím se s Monikou, mockrát jí děkuji za její podporu u porodu i během těhotenství a slibuji, že napíšu svůj porodní příběh… Je 24. 3. 2018 přibližně jedna hodina po poledni a nám se před dvěma hodinami narodil syn Vincent, tento příběh sepisuji tři měsíce poté. O tom jak budu chtít prožít svůj porod jsem přemýšlela už dávno předtím než jsem otěhotněla. Z jednoho prostého důvodu, všude tolik „ošklivých“ porodních příběhů! Více…

Evelínka

170207

V listopadu 2016 jsem doprovodila u porodu svou kolegyni Káťu při narození její dcerušky Evelínky. Se svolením sdílím email, který Káťa poslala velmi krátce po zjištění diagnózy – Downova syndromu. Je plný bezpodmínečné lásky a přijetí. Přeji Kátě, Lukášovi a Evelínce maximální respekt okolí a vnitřní sílu, která je bude provázet na cestě. Monika

Milí přátelé, kamarádi, kolegové…vy všichni,
chceme se s Vámi podělit o důležitou a vážnou skutečnost, která přišla do našich životů. Není v našich emocionálních silách to sdílet se všemi osobně a zároveň tuto zprávu chceme sdělit světu a nemít kolem toho žádné tabu. Více…

Viktůrek

160324

Dostalo se mně daru, potřetí otěhotnět, a tak jsem mimo jiné myslela během těhotenství na to, jak asi bude probíhat můj 3. porod a jak bych jeho průběh mohla pozitivně ovlivnit. Hodně jsem se vracela v myšlenkách ke svým dvěma předchozím porodům, které proběhly oba spontánně a bez větších komplikací a vzešly z nich díky Bohu zdraví synové. Věřila jsem, že po třetí to bude podobné, ale zároveň se ve mně mísily obavy, abychom já i mé dítě měly opět to štěstí i na potřetí. Také jsem si více připouštěla strach z bolesti, kterou jsem měla v podvědomí z předchozích porodů. Více…

Michael

160228

V září 2015 mi bylo 49 let a užívala jsem si plánovaného těhotenství. Zní to divně, ale bylo tomu opravdu tak… Jedno (už dospělésmiley_wink dítě mám a když přišla nová a velká láska, připadala jsem si znovu mladá, zapomněli jsme kolik mi je a chtěli jsme dítě. Po nějaké době se to podařilo, rizika jsme si nepřipouštěli a vyplatilo se to. Moniku jsem našla v září, v době asi 8 týdnů před porodem, kdy jsem začala přemýšlet, jak to udělat, Více…

Oliver, kamarád do deště

150819

Řekla bych, že málokdo měl z porodu tak špatný pocit jako já. Nepíšu záměrně strach, jelikož o strach nešlo. Už jen slovo porod ve mě odjakživa vyvolávalo odpor, pocit ponížení žen, nespravedlnosti ve světě mužů a žen a vizi něčeho podobného jen filmům sci–fi. Je mi 35 let a jsem z rodiny, kde docházelo k domácímu násilí a vzpomínky na dětství nemám ráda. Více…

Můj porodní příběh

150312

S blížícím se termínem mého druhého porodu jsem si čím dál tím víc uvědomovala, že se tentokrát musím mnohem lépe připravit. Cítila jsem, že potřebuji něco víc než jenom předchozí zkušenost. Zaprvé už jsem znovu nechtěla prožívat nic tak osobně dramatického jako první porod. Nenastaly při něm sice žádné zásadní komplikace, rodila jsem spontánně a nakonec i bez epidurálu, ale smyslů zbavující bolest a naprosté fyzické vyčerpání mě velmi mírně řečeno velmi překvapily. Původně jsem vše viděla spíše pozitivně, Více…

Ela

150119

Ela se podle dvou odhadů měla narodit 24. 9. nebo 25. 9. Vnitřně jsem věděla, že přijde na svět v termínu. Ale že až tak přesně, to jsem netušila. Před čtyřmi lety jsem po prodělaném mimoděložním těhotenství náhodou natrefila na webovou stránku Moniky a uložila jsem si jí s tím, že až jednou budu znovu těhotná, budu chtít, aby byla se mnou. A taky jsem si na to vzpomněla hned na začátku těhotenství. Volala jsem jí kvůli výběru porodnice, poradila mi podle mých přání Podolí nebo Neratovice. Vybrala jsem si Podolí. Více…

3. 12. 2013, na telefonu

141217

Dávno před tím, než jsem byla těhotná, jsem díky své tetě a kamarádce Iloně věděla, že mít dítě pro mě znamená vědomou přípravu bez zbytečného fňukání a plnou důvěru v sebe samu a vlastní cestu. Když jsem zjistila, že s přítelem čekáme dítě, už jsme rozjeli spoustu dalších věcí a miminko přišlo tak nějak do rozjetého kolotoče. Bylo to krásné vědět, že už je tady. Cítila jsem se plná síly a moc jsme se těšili. Po prvotním kontaktu s klasickým přístupem našeho zdravotnictví k těhotenství jako k diagnóze, Více…

Zrození Ríšánka

140907

Bylo to překrásně euforické!
Ráda bych se s Vámi podělila o můj příběh „zrození Ríšánka“. Mám už jednoho syna Olínka, kterému jsou skoro 2 roky. Moniku znám již z prvního porodu, který byl bez komplikací a přirozeně. Myslím, že i díky Monice šlo vše hladce. Za to jí moc děkuji.
Druhé miminko jsme chtěli celkem brzy a tak se stalo, že jsem přestala kojit Olínka a v zápětí přišla radostná zpráva v podobě dvou čárek na papíře. Byl to tedy šok, ale velmi milý. Musím, říci, že mě v prvním trimestru
Více…

Poklad nejdražší

140216

Počátky mého těhotenství byly úžasné. S manželem jsme se oba moc na miminko těšili a já jsem se cítila skvěle. Kolem šestého měsíce jsem byla plná života. V této době jsem začala přemýšlet, jak bych svůj porod chtěla prožít. Důležité pro mě bylo cítit se dobře, mít pocit podpory a rozumět tomu, co se se mnou děje. Porod jsem chtěla přirozený – pokud to půjde. Zároveň pro mne byla samozřejmost mít u sebe svého manžela. Jsem nesmírně ráda, že mému muži toto přijde přirozené, tak jako mně. Stále mi k naplnění mé představy však něco chybělo. Nazvala bych to jako pocit vnitřního klidu ve chvíli, Více…

Adélka

131023

S velkou radostí, kterou pro měla znamenalo vědomí, že čekám miminko, se postupně objevovala i potřeba a snaha zajistit si, aby mohl porod proběhnout co nejpřirozeněji a v co nejpříjemnějším prostředí. Zabývám se psychoterapií a nejen proto vím, jak je porod a doba těsně po porodu nesmírně důležitá pro pocit dítěte, že je zde na Zemi správně, že sem patří, že je láskyplně přivítáno a přijato. Tyto momenty ve velké míře formují další duševní vývoj dítěte, jeho vnímání a hodnocení světa Více…

Emča

130923

Moniko, chtěla bych Vám napsat velké díky za Vaší práci a přítomnost u mého porodu. Už několik měsíců mám v emailu rozepsaný koncept a teď - rok poté, bych ho už konečně mohla odeslat, jako zpětnou vazbu. Přeji vám mnoho úspěšných asistovaných porodů a jsem ráda, že mi Vás osud přihrál do cesty. Tak bych byla ráda, aby čím dál více žen bylo schopno třeba i s Vaší přítomností porodit co nejpříjemněji… Více…

Další porod? Jedině s dulou.

130421

Mám za sebou dva porody. Oba mají několik společných věcí – indukci, Thomayerovu nemocnici a dulu Moniku.
Výběr duly
O tom, mít u porodu manžela, jsem neuvažovala ani chvilku. Vím, že pro nás dva to není. Jsem vychovaná v tom, že muž nemá vidět ženu neupravenou. Navíc můj muž špatně snáší i to, když mám chřipku. Sama jsem jít ale také nechtěla. Chtěla jsem někoho, kdo ví, o čem porod je, dokáže mi pomoci a poradit. A tak jsem se rozhodla rodit s dulou nebo vlastní porodní asistentkou. Více…

Dva porody a každý jiný

130407

Milá Dulo Moniko, milé maminky,
rozhodla jsem se sepsat své zkušenosti ze dvou svých porodů – prvního bez duly a druhého s dulou. Hned v úvodu bych Vám, dulo Moniko, chtěla poděkovat, neboť jste mi pomohla přiblížit se ke vnímání života. Děkuji.
1.porod Je mi třicet let. První děťátko je vytoužené a dlouho očekávané. Více…

Podzim a léto

121122

Můj druhorozený syn, se mi dnes jeví jako Anděl. Miluji ho každým dnem víc a víc. Je to téměř 5 měsíců od jeho krásného narození. Prvorozenému synovi jsou 2 roky. Je úžasné pozorovat jeho bezprostřednost, prostořekost a spontánnost. Kéž by mu to vydrželo celý život. Uvědomuji si, že jsem dostala nádherný dar - provázet mé dva syny Více…

Olínkův příchod

121009

S manželem se známe již od vysoké a tak jsme náš dlouholetý vztah zpečetili pravou moravskou svatbou. Také jsme moc dobře věděli, že život bez dětí je nám cizí. Pár měsíců po svatbě jsme usoudili, že je správný čas. Snaha přinesla velmi brzy radostnou zprávu, že jsme „v tom“. Měli jsme velikánskou radost a stále tomu nemohli uvěřit. Rozhodli jsme se, že do prvního screeningu nikomu nic neřekneme, Více…

Tak a je to tady!

120914

Tak a je to tady! Jsem těhotná… Mé těhotenství přišlo naprosto přirozeně. Byla jsem z toho vzrušená a zároveň jsem pořád nemohla uvěřit, že jsem opravdu těhotná. Nic jsem nijak neřešila, tak nějak jsem doufala, že vše bude probíhat hladce. Začátky byly ale kruté. Po prvotrimestrálním screeningu jsem musela podstoupit odběr placenty kvůli možnému riziku vývojových vad. Byla to docela rána. Trpěla jsem také silnými nevolnostmi a byla jsem proto i jednou hospitalizována v nemocnici. Nebyly to pro nás nejšťastnější chvilky, hrozně jsme se totiž o prcka báli a lékařům přirozeně věřili. Více…

Hanička

120705

Čekala jsem naše druhé dítě, i když první porod byl z medicínského hlediska v pořádku, tak jsem cítila, že by to mohlo být lepší. Na dulu Moniku jsem dostala kontakt od své známé z mateřského klubu. Něco už jsem o dulách slyšela, ale Moničina prezentace mě přesvědčila a odhodlala jsem se jí zavolat. První schůzka proběhla před dnem termínu porodu a s Monikou jsme probraly můj první porod, Více…

Zuzana v novoluní

120524

A je to pryč! Chvíle plná očekávání, a strachu zároveň, uplynula jako voda. Ležím se svou dcerkou Zuzanou v mělnické porodnici a cítím se krásně. Přišla na svět 6. května 2012 téměř v minutě nejvyššího novoluní v roce. Pro mě jako mámu se stal zázrak. Zuzana je naše druhé dítě. Prvorozený Oskar se na svět klubal mírně řečeno „dramaticky“. Po porodu jsem se cítila strašně a nechápala jsem co se to vlastně stalo a jak je možné, Více…

Filípek

120510

MŮJ DRUHÝ POROD aneb I POROD CÍSAŘSKÝM ŘEZEM LZE PROŽÍT RADOSTNĚ
Porod v Neratovicích s interní porodní asistentkou Věrou Novákovou a dulou Monikou Morsteinovou.
Filípek narozen 6. 5. 2012 čtyři minuty po půlnoci. Protože můj první porod byl patologický, předčasný a komplikovaný, rozhodla jsem se, že tentokrát porodím „jinak“, vědomě a radostně. Mojí snahou byl přirozený porod.
Více…

Jeníček

120425

„Božidarka májová“ - Když jsme se s manželem dozvěděli, že čekáme miminko, byli jsme oba natěšení a hlavně zvědaví, jak náš potomek asi bude vypadat. Těhotenství probíhalo v pořádku a tak jak má. S manželem jsme chtěli co nejdříve miminko pojmenovat, ale nenašli jsme žádnou shodu a navíc jsme vlastně v té době ani nevěděli pohlaví miminka. Manžel přišel s tím, že naše miminko bude mít prostě pracovní název „Božidarka“. I přesto, že jsem cítila, že to bude asi kluk, Více…

Jak se rodil “Zima”

120208

S paní Soňou jsme se sešli v kavárně, od kamarádky slyšela o podpoře duly u porodu. A líbilo se jí to. Čeká první miminko, chlapečka a vybrala si porodnici v Podolí. Přeje si, jako většina žen, porodit bez zbytečných zásahů a v klidu. Mluvili jsme o tom, jak podpořit miminko ještě v bříšku, jejím naladění se na něj, klidu a důvěře v příznivý průběh budoucích událostí, o porodním přání, co by ráda, o balonku epino, o mé podpoře. Tři týdny před termínem očekávaného porodu jsem se sešla i s tatínkem Honzou, Více…

Milošek

111215

Kamarád mé ženy je doktor, a když jsme se jednou bavili v hospodě na téma porod, vyprávěl zážitek, jak si jednoho dne nakráčela multipara do porodnice, igelitku (asi s nákupem) si odložila skromně na zem, porodila, vzala igelitku a čerstvé miminko, a odešla v klidu domů…Mně tahle příhoda zaujala ne ani tak pro její nadnesenost, ale hlavně díky neznámému slovíčku (alespoň pro mě), které vyjadřuje v lékařské terminologii ženu, která vícekrát porodila. Moje těhotná žena nebyla v té době ještě ani primipara, a tak se nedal očekávat podobný scénář porodu.
Více…

Jak se narodila Madlenka

111107

Těhotenství bylo dlouhý a zároveň děsně krátký - nejdřív mi nebylo nic, který se potom přes noc metamorfovalo do třítýdenní nejtěžší kocoviny mýho života, kdy jsem nebyla schopná pomalu ani vylízt postele (kromě přískoků na záchod), jíst jsem nemohla, pít jsem nemohla… mohla jsem jen ležet a doufat, že to brzy přejde. Přešlo. Pozůstatkem kocoviny bylo každodenní ranní okukování dna záchodové mísy, které skončilo finálním okukováním trávy ráno před cestou trajektem z Dánska do Švédska na naší poslední výpravě ve dvou (zajímalo by mě, jestli si naši slovenští bratia, kteří jako jediní spolu s námi přespávali na parkovišti přilehlého motelu Více…

Příchod Klárky

110730

Čekala jsem s prvním miminkem do svých 30 let, přestože žiji už delší dobu ve spokojeném vztahu. Chtěla jsem mít prostě jistotu, že jsem na něj připravená. Proto jsem taky byla nadšená, že to velmi rychle vyšlo, a od samého začátku jsem se na děťátko moc těšila, stejně jako všichni kolem mě. Byla jsem dost překvapená, když jsem se dozvěděla, že čekám dvojčátka. Do 15. týdne už jsem se s tou představou sžila natolik, že jsem byla šokovaná, když mi na ultrazvuku řekli, že tam vidí jen jedno dítě, holčičku. Více…

Jak to bylo s Kvidem…

110713

Kvidovi je už téměř půl roku. Spokojně spinká ve své postýlce a já jsem si našla konečně čas a prostor napsat něco o tom jaké to bylo…
Cesta mého porodu začala zcela nenápadně již několik let zpátky, když jsem v knihovně mé sestry objevila knihu od Vlastimila Marka Nova doba porodní. Do té doby jsem se o porody nijak zvlášť nezajímala a informace co jsem o nich měla byli pouze ty patologické případy a těžké porody o kterých mi vyprávěla sestra, která pracuje jako gynekolog porodník. Podotýkám, že v její podání byl každý porod horor,
Více…

Adrianka

100615


K narození naší holčičky a porodu se zpětně vracím po 9 měsících. Některé vzpomínky jsou úplně jasné a krásné a některé už jsou značně zamlžené. Jen někde v podvědomí si pamatuji také negativní prožitky z porodu; přesně podle moudré přírody jsou již skoro zapomenuty. Mám ráda vše, co vychází z přírody, vše přirozené a nenásilné. Každou nemoc léčím bylinkami a odpočinkem, pokud je to možné. S tím, že vše vždy nejde tak, jak bychom si přáli, jsem se musela smířit již při početí naší dcery, které bohužel přirozené nebylo, Více…

Mareček

100112

Na porod jsme se pečlivě připravovali a absolvovali předporodní kurz. Byli jsme vybaveni spoustou informací. Patříme k lidem, kteří si lékařů velmi váží, kteří ale chápou jejich roli při porodu tak, že by se měli ujmout jeho vedení v případě, že řeší komplikace nebo ještě lépe jim předchází. Jinak jsme spoléhali na sebe, porodní asistentku a dulu. V případě komplikací jsme byli připraveni se rozhodnutí lékařů stoprocentně poddat. Ve stejném duchu byl napsán i porodní plán. Více…

Markétka

091005

Moje „dulí“ zkušenost

Okolnosti mého těhotenství a porodu byly dány dvěma základními faktory. Především skutečností, že jsem otěhotněla ve zralém věku 33 let (což bylo způsobeno tím, že jsem toho pravého tatínka potkala teprve před necelými dvěma roky). Byla jsem v příbuzenstvu i mezi kamarádkami již poslední bezdětná, a mohla jsem tedy čerpat z rozsáhlých zkušeností přítelkyň, sestřenic i vlastní sestry. Měla jsem proto dost přesnou představu o tom, co mateřství znamená v praxi (v krátkosti: znamená to ztrátu soukromí i volného času, významné fyzické nepohodlí, zásadní omezení, co se společenského života týče, setrvalou spánkovou deprivaci, frustraci a pochybnosti o tom,
Více…

Maruška domácí

090131

Moje poděkování jedné z vás, milé ženy.
Měl to být domácí porod v domečku za Prahou za účasti porodní asistentky. Můj úkol byl neobvyklý, budu během porodu pečovat o tatínka a dvě malé dcerušky. Vše se seběhlo jinak. V noci mi zavolala rodící maminka, že obě domluvené porodní asistentky jsou u porodu (rodí se teď hodně dětí
smiley_wink a, že tedy pojedeme spolu do porodnice. Po půl hodině jsem byla na místě, u nich doma a už podle ženina dechu a kraťoučkých přestávek jsem pochopila, že nemáme moc času. Nabídla jsem paní převoz sanitkou nebo vlastním autem, ovšem obě jsme rychle pochopily, že porod běží tak rychle a sám, že bychom nedojely. Více…