Adámek
29.May 2026
Adámek
Můj první porod nebyl moc hezkým zážitkem. Po několika hodinách v bolestech skončil akutním císařským řezem v celkové anestezii kvůli ozvům miminka. Následovala separace a problémy s kojením. Navíc se zjistilo, že nemám jizvu na děloze zahojenou a musela jsem jít na laparoskopickou reoperaci. Moje sebevědomí porodit a důvěra ve vlastní tělo byly nalomené. Když jsem znovu otěhotněla, začala jsem si zjišťovat více informací a zjistila, že jednou císař neznamená vždycky císař. Začala jsem se připravovat na VBAC.
Věděla jsem, že zásadní pro mě bude pomoc duly. Už po prvním setkání ve mě Monika vzbuzovala důvěru a její vnitřní klid a stabilita mě ujišťovaly, že mám velkou šanci to zvládnout. Na masážích jsme probíraly průběh porodu a situace, které můžou nastat. Zároveň pro mě Monika měla i slova podpory, že nejsem horší pokud by to nevyšlo a záleží to prostě i na miminku.
Druhý porod se začal rozjíždět velmi pomalu. Celý první den a noc jsem měla poslíčky co 15–30 minut. Monika mi radila hlavně odpočívat, dávat si vanu a sbírat síly a opravdu počkat v klidu domova než se to rozeběhne. Teprve až další den k večeru jsem byla přijata do porodnice. Čekala nás další dlouhá noc.
Monika se starala o mé pohodlí a trpělivě mi masírovala kříž při každé kontrakci. Doporučila mi i bazének ve kterém mi po chvilce samovolně praskla voda. Kontrakce poté nabraly na intenzitě a mě začala dohánět únava. Byl mi navrhnut rajský plyn a epidurál, Monika mě celou dobu podporovala a pomáhala mi se uvolnit. Epidurálu jsem se bála, ale byla to dobře načasovaná pomoc. Bolest trochu ustoupila, ale stále jsem cítila kontrakce, mohla jsem chodit a zase jsem byla schopná se uvolnit a soustředit na dech. Když se bolesti zintenzivněly, Monika mi nabídla uvolnění v podobě napářky. Ta krásně voněla a prodýchávala jsem nad ní stupňující se tlaky. Tlaky byly už opravdu velké a zavolaly jsme porodní asistentku, jestli už není čas. Monika ze mě správně poznala, že se něco změnilo. Přišly dvě velké kontrakce a k překvapení všech se Adámek už dral na svět. Byla to rychlost. Monika přivolala pomoc a pomohla mi k bazénku, kde jsem na další kontrakci porodila na čtyřech. Bez poranění. Adámka jsem hned dostala do náruče, přesunuli jsme se na křeslo a Monika o nás dál pečovala během bondingu a porodu placenty.
Byl to nádherný léčivý porod a splnilo se mi vše, co jsem si přála. Mnohokrát jsem pochybovala a Monika mě celou dobu podporovala, ujišťovala a nabízela pomoc.
A za to jí patří veliké díky!
Martina a Adam (3860 g), Praha
Zpět na příběhy
Vzpomínky, které se nezapomínají...
Doprovod k porodu i celé provázení těhotenstvím přináší s sebou řadu situací. V širokém spektru nekonečných možností života. Myslím, že některé příběhy stojí za to napsat. Se svolením zúčastněných jsou tu i pro vás...Některé použité fotografie jsou ilustrační.