Maruška domácí
31.January 2009
Moje poděkování jedné z vás, milé ženy
Měl to být domácí porod v domečku za Prahou za účasti porodní asistentky. Můj úkol byl neobvyklý, budu během porodu pečovat o tatínka a dvě malé dcerušky.
Vše se seběhlo jinak. V noci mi zavolala rodící maminka, že obě domluvené porodní asistentky jsou u porodu (rodí se teď hodně dětí
a, že tedy pojedeme spolu do porodnice. Po půl hodině jsem byla na místě, u nich doma a už podle ženina dechu a kraťoučkých přestávek jsem pochopila, že nemáme moc času. Nabídla jsem paní převoz sanitkou nebo vlastním autem, ovšem obě jsme rychle pochopily, že porod běží tak rychle a sám, že bychom nedojely.V kratičkých pauzách mezi dlouhými a vydatnými kontrakcemi jsme se dohodly, že přestože nejsem zdravotník a nemám lékařské vzdělání, poskytnu ženě tzv. první pomoc, jakoby to udělal každý soucítící člověk, který by se ocitl v této situaci. Mou výhodou bylo, že ženy doprovázím k porodům a vím, jak probíhá. Využila jsem tedy svých stávajících znalostí a maximálně možného klidu. Během chvilky jsem připravila měkkou peřinu, polštář a vše potřebné pro nově příchozího človíčka. Rodící maminka mě během svých kontrakcí nejednou obohatila svým osobitým přístupem k bolesti, doslova prozpívala každou bolístku a umožnila tak maximálně svému miminku rychlé a bezpečné narození. Některé tóny, které zaznívaly mě připomínaly něco pradávného, cítila jsem, že tak to přesně má být, že to je ono. Na chvilku mě i vytryskly slzy, ona mi připomenula, čeho jsme nositelkami. V tom tichu a klidu nedělní noci, žena vyzpívávala svému miminku cestu na svět. Nemusíme prožívat jen bolest, jde to i jinak. Po chvilce praskla plodová voda a brzy začala vykukovat hlavička. Žena stála opřená o dětskou postýlku a po mohutné kontrakci vyklouzla dětská hlavička. Přidržela jsem ji opatrně ve svých dlaních, maličkou teplou hlavičku a pro sebe si řekla. „Já tě tady vítám a pokud ti nic nebrání, těším se na tvoje narození“, po další kontrakci se holčička narodila. Pevně jsem ji zachytila a obejmula ji ve své náruči. (Dodnes mám malé flíčky na bílém tričku, nosím ho k porodům a je to krásná památka). Po prvním jejím vydaném hlásku, vstoupil do pokojíčku manžel a svou ženu jemně objal, pomohl ji posadit se a děvčátko společně přivítali, zachumlaní v peřině. Odešla jsem zavolat porodní asistentce, která mě přesně navedla, jak a kde přestříhnout pupečník a jak zjistit, že se děloha zavinuje. Vše jsme s pomocí čistých gumiček na podvázání pupečníku zvládli. Po několika málo minutách se paní posadila a její mohutné kontrakce znovu začaly pracovat na porození placenty. Po čtyřech kontrakcích se porodila placenta. (Podotýkám, že nikdo za nic netahal a vše se událo naprosto přirozeně.)
Stejně přirozené pak bylo probuzení obou sestřiček a ta nádherná rodinná atmosféra, jak se všichni společně vlezly do velké čisté postele a zažívaly neopakovatelné okamžiky.
Později přijela porodní asistentka, aby zkontrolovala maminu, miminko i placentu. Vše bylo v pořádku.
V této rodině jsem pak ještě nějakou dobu pomáhala jako poporodní dula a moc děkuji všem zúčastněným za obohacující a velmi poučné prožitky.
Leden 2009 – v domečku nedaleko Prahy
Zpět na příběhy
Vzpomínky, které se nezapomínají...
Doprovod k porodu i celé provázení těhotenstvím přináší s sebou řadu situací. V širokém spektru nekonečných možností života. Myslím, že některé příběhy stojí za to napsat. Se svolením zúčastněných jsou tu i pro vás...Některé použité fotografie jsou ilustrační.