Violka
29.March 2022
Violčina cesta na svět
Když jsem si vybírala dulu, pouštěla jsem si jejich hlas a zavírala u toho oči. Snažila jsem se naladit na člověka, se kterým se sice budu znát krátce, ale budu před ním fyzicky i duševně nahá. Moniku jsem zvolila, protože se mi zdála klidná, pevná, laskavá, otevřená, zkušená a cítila jsem, že unese moji případnou bolest, úzkost, slabost i strach. Když jsem ji viděla naživo, zjistila jsem, že je navíc i krásná a lidská.
Jsem nejstarší ze čtyř sourozenců, paličatá perfekcionistka, racionální, chci si se vším poradit sama, kladu si vysoké cíle, zároveň jsem uvnitř plná emocí. Pracuju s lidmi v krizi a vyhovuje mi role průvodce, který pomáhá druhým skrze sebe hledat jejich vlastní jedinečnou cestu. Dodávám jim naději, že věci u sebe lze změnit, když se ocitají ve slepé uličce. Vedla jsem týmy lidí, absolvovala sebepoznávací výcviky a terapie, procházela krizemi, které jsem myslím nakonec i překonala, jeden porod jsem už zvládla. Nebo nezvládla? Každopádně jsem už jednou rodila a oba jsme to přežili. Po té zkušenosti jsem cítila, že vlastně pořád nevím vůbec nic o sobě, o světě ani o tom, čeho se můžu u porodu dotknout. Na druhý porod jsem už nechtěla být sama nebo sama s manželem a chtěla jsem udělat všechno pro to, abych změnila svůj přístup, a porod tentokrát byl podle miminka.
Držela jsem se toho, že štěstí přeje připraveným. Se svou gynekoložkou jsem vyjednala hematoložku (porucha srážlivosti krve), která dala vyjádření ke způsobu porodu, našla si Centrum porodní asistence, našla si Moniku, ta mi doporučila tamější porodní asistentku, ta mi vyjednala konzultaci s vedoucím porodního sálu a s ním jsme se dohodli, jak by to šlo. Jelikož byla coronavirová opatření a možnost doprovodu jen osoby, která sdílí jednu domácnost, nebylo do poslední chvíle jasné, s kým a jak bude porod probíhat a jestli bude Monika anebo můj muž.
Jakou jsem měla ideální osnovu a přání porodu? Zdravé miminko a respektování jeho tempa, bez chemického vyvolávání, zásahů a léků, ideálně bez přítomnosti lékařů. V nemocnici, kde to nefunguje jako nemocnice, s lidmi, kterým můžu věřit a budou mi oporou. V soukromí, v poloze, která nám s miminkem bude vyhovovat, bez nástřihu, s vodou, bez nátlaku a s bondingem.
Jak nám to vyšlo? Voda praskla sama den před nástupem na vyvolávání po návštěvě u Moniky, po masáži a dodržování všech doporučení od ní. Dostala jsem nitrožilně antibiotika kvůli sepsi miminka při prvním porodu, vyvolávání katetrem, bylo protržení druhého vaku blan, s porodními asistentkami a s dulami, bez lékařů. Porod proběhl bez nástřihu, na čtyřech, rychle, bez nátlaku a s bondingem.
Spolupráce s Monikou před porodem
Před porodem mi pomohla vymyslet, jak by se dala realizovat moje přání, utřídit si myšlenky a poradila mi, co by pro to šlo z mé strany udělat. Když mi řekla stejná lékařka jako u prvního porodu v ordinaci v porodnici, že je nutné porod zase vyvolávat kvůli malému množství plodové vody, že miminko nepřibývá a kvůli mé poruše srážlivosti krve, znejistěla jsem a vkrádal se mi do duše strach, že se historie bude opakovat. Zkusila jsem se zastavit a uvědomit si, že já jsem hybatelem děje, ne stejná lékařka na směně a že prostě nemusím nic. Jenom unést své rozhodnutí. Sešla jsem se s Monikou, absolvovala jsem u ní masáž, použila všechny byliny dle Moničiných doporučení, nastavila jsem si do hlavy, že to dopadne dobře. Do nemocnice jsem nakonec jela odpoledne po konzultaci s Monikou kvůli odteklé plodové vodě den před plánovaným nástupem na vyvolání porodu. Tam jsem přes noc čekala s katetrem na ráno. Ráno přišla skvělá porodní asistentka, která mi uvařila kávu s cukrem a dala mi opravdu hodně najíst, udělala mi klystýr a zavolala nemocniční dulu na napářku. Ta se s Monikou znala a byly ve spojení. V momentě, kdy se nic moc nedělo, začínali kroužit kolem lékaři s mediky, a čekaly jsme, až se k nám Violce bude chtít, přijela Monika. Pak jsme se dohodly na tom, že porodní asistentka zkusí protrhnout druhý vak blan a pak přišlo to, kvůli čemu jsem si vybrala ke svému porodu Moniku a ne manžela.
Co pro mě znamenala Monika?
K čemu teda je u porodu ta Monika? V celém procesu před porodem se mi několikrát do mysli vkrádala nejistota, strach a ozvěna traumatu z prvního porodu, s tím si Monika hravě poradila i po telefonu, protože ví. Co ovšem ale oceňuju jako mistrovsky zvládnuté řemeslo, které ovládá Monika a v čem vnímám její dar, přínos a dovednost, přišlo během první a koncem druhé doby porodní. Byla se mnou tady a teď. Zvládla moje vyslovené pochybnosti o sobě, postupech i situaci. Vedla mě temnými místy mé minulosti i současnosti. Od bolesti, které jsem se málem vzdala, mě vrátila zpátky k miminku. Nezvládnutelný celek mi dělila na jednotlivé kontrakce a na prodýchatelné jednotky. Šla se mnou od strachu z neznáma k odevzdání se a důvěře miminku. Dokázala jsem být v kontaktu s miminkem a vizualizovala jsem si otevírání. Monika dokázala rozlišit moje traumata a strachy od aktuální situace. Věděla jsem celou dobu, že tam je, s naprostou důvěrou jsem cítila, že mohu říct cokoliv, opřít se o ni fyzicky i psychicky a zároveň se kdykoliv odpojit. Rozuměla mi. Mohla jsem křičet a ona se mnou byla. A nebylo to divné. Věděla jsem, že smím všechno, třeba neposlouchat ostatní lidi, neříkat, že už to bude, ignorovat rady o polohách, vykašlat se na to, že bazének je plný vody, ale prostě se do něj přesunout nechci. Soustředila jsem se jen na signály svého těla a Violky. Při samotných finálních kontrakcích jsem už věděla, že každé Moničino slovo má svůj význam a ví, co říká. Říkala nahlas to, co jsem v určitých momentech z racionální sféry těžko přenesla do prožitku. Podléhala jsem slabosti, třásla se vyčerpáním. Když ale Monika řekla můžeš ji pustit, pouštěla jsem ji a když Monika řekla, že je v pořádku, že několikrát jde hlavička dovnitř a ven, jen jsem to přijala a rozšířila si obzory v teoretickém intermezzu. Vlastně mi pomohla nepřemýšlet, nekontrolovat, doslova se otevřít tomu, co přichází. Respektovala jsem to, že Violka, přestože je ještě nespatřila tento svět, ví víc než já. Bleskly mi hlavou teorie Freuda, Patočky i Heideggera a jakoby začaly dávat konečně smysl. Během těch pár chvil mi došlo, že ta holčička je moudrá ve své přirozenosti. Tím, že já se jí poddám a ten fakt pokorně přijmu, neublížím jí ani sobě. Vrátila jsem se ke kontinuu, k ní a tím i k sobě. Monika mi tohle dala. Z ustrašený ženský, co nesnáší nemocnice a radši poslechne doktorku, aby nenesla odpovědnost za něco, co nedohlídne, udělala při druhým porodu přesně po třech letech se stejnou doktorkou na směně v porodním apartmánu na Bulovce ženu, která pochopila, co je vlastně bezpodmínečná láska a důvěra, protože jí to v 32 ukázala její dcera.
Violka mi skončila v náručí a je tam ve dne v noci dodnes. Bude jí rok a Doriankovi 4. S Doriankem jsme si vztah vybudovali. S Violkou prostě koukneme a víme. Učím se od obou i s nimi každý den o světě i o sobě. Už se mají rádi. A často si s úsměvem vzpomenu na Moniku. A něco pustím, třeba práci, nároky anebo vztahy, které vlastně nedávaly smysl. Jedna moje moudrá kolegyně mi v práci řekla, že se ke mně klientky vracejí po letech, protože u mě dostaly něco, co v životě ještě nezažily. Já si troufám říct, že Monika pro mě za těch pár hodin, co jsme spolu strávily, dala porozumění, respekt a pochopení, které jsem do té doby v žádných službách nezažila a proto jsem si mohla pro sebe dovolit korektivní emoční zkušenost. Všichni se mě ptali tak co? Jaký to bylo? A čekali, že bude následovat nějaká obvyklá hrůza. A já jen řekla, že to bylo skvělý a šla bych klidně rodit znovu. A že dula ví. Že to bolelo, ale ráda na to vzpomínám. Dívali se na mě trochu skepticky, ve smyslu mlíka na mozku a podezření z odklonu k ezoterice. Monika mi při loučení s úsměvem řekla, že se možná někdy zase potkáme. Já o třetím dítěti v budoucnu uvažuju, protože už vím, že se nemám čeho bát a že to prostě zvládnu, ať se děje cokoliv. Můj zlatý muž moc emoce nevyjadřuje. Když pro nás přišli do porodnice se synem, konstatoval, že na mě ani není na mě vidět, že jsem rodila. Duly od té doby všude doporučuje.
Šárka, Praha
Zpět na příběhy
Vzpomínky, které se nezapomínají...
Doprovod k porodu i celé provázení těhotenstvím přináší s sebou řadu situací. V širokém spektru nekonečných možností života. Myslím, že některé příběhy stojí za to napsat. Se svolením zúčastněných jsou tu i pro vás...Některé použité fotografie jsou ilustrační.