Dula Monika

reference

Emička

Helena_S

Moniko, chtěla bych Vám z celého srdce poděkovat — nejen za obrovskou podporu a pomoc při samotném porodu, ale i za celé období před ním, které pro mě bylo nesmírně důležité. Po prvním, komplikovaném porodu, který skončil převozem mé dcery na JIRP VFN, jsme s manželem měli obrovský strach, jak dopadne porod druhý. Cítili jsme, že tentokrát si chceme porod více „ohlídat“, jen jsme nevěděli jak. Teprve když mi kamarádka doporučila obrátit se na dulu, začala jsem hledat – jenže to už jsem byla ve 30. týdnu těhotenství a termín porodu připadal na srpen. První dva kontakty nakonec nevyšly, a tak přišel manžel s nápadem zkusit Moniku. Už po přečtení jejích recenzí a osobního příběhu jsem cítila, že je to přesně ta osoba, kterou k porodu potřebuji – někdo, kdo porozumí mému příběhu, pochopí mé obavy, a zároveň bude empatický a zkušený. Po prvním telefonátu i osobním setkání jsem měla jasno. Monika ve mně okamžitě vzbudila důvěru a klid, ukázala mi jiný pohled na porod a stala se pro mě oporou v poslední fázi těhotenství. Mohla jsem se na ni kdykoliv obrátit – a to pro mě znamenalo strašně moc. Zvlášť v závěru těhotenství pro mě byly naše konzultace nesmírně důležité – zvažovala jsem vyvolání porodu kvůli velikosti miminka a Monika mi pomohla najít rovnováhu mezi obavami a důvěrou v sebe samu. U samotného porodu byla její přítomnost neocenitelná. Upřímně si neumím představit, jak bych to bez ní zvládla. Její ulevující masáže při kontrakcích, klidná energie i praktická pomoc v průběhu a na konci porodu – to všechno bylo k nezaplacení. A právě její ruce pomohly i ve chvíli, kdy se moje druhá dcera Emička zamotala do pupeční šňůry a porod se trochu zkomplikoval. Mým nesplněným přáním z prvního porodu byl bonding – tehdy k němu kvůli zdravotnímu stavu dcerky nedošlo. Tentokrát se ale podařil, a za ten krásný zážitek vděčím i Monice, která mě vypodložila polštářky, abych se při bondingu cítila příjemně a pomohla mi s prvním přisátím miminka. A co mě moc potěšilo – ani po porodu na nás nezapomněla. Zajímala se, jak se nám s Emičkou daří.
Děkuji, Moniko
❤️

A jestli je něčeho, čeho opravdu lituji, tak jedině toho, že jsem ji neměla už u svého prvního porodu.
Helena S.

Zpět na reference