Marjánka
30.May 2011
Ahoj Moniko, konečně jsem se dostal k tomu, abych ti napsal. Chci to udělat od doby těsně po porodu, ale nějak jsem se k tomu dřív nedostal. V práci se toho hodně měnilo a stále bylo co dělat a doma jsem se radši věnoval holkám, co to šlo.
Vlastně o nic nejde, jen jsem ti chtěl ještě jednou poděkovat za to, co jsi pro nás udělala. Hlavně samozřejmě pro Mácu. Od ní jsi asi již zpětnou vazbu a poděkování dostala, ale zdálo se mi, že by tě mohl zajímat i můj pohled. Takže teď mluvím za sebe, ale myslim, že se to nebude o moc lišit od toho, co ti řekla Máca.
Osobně si tu dobu kolem porodu bez tebe nedovedu představit. Asi by se mi slovy nepovedlo popsat, jak hodně se Máca změnila po každé návštěvě u tebe v době těhotenství, tak se o to snad ani nebudu složitě pokoušet. Jen chci říct, že po schůzce a povídání s tebou se Máca vždy vrátila veselá a zdravě bezstarostná a hlavně se jí zase vrátila důvěra v sebe sama, svoje schopnosti a řekněme, principy vesmíru obecně. Úžasný pro mě bylo slyšet její vyprávění o vaší schůzce a o tom, jak podobně se na svět kolem díváte a jak jí to těší a uklidňuje. V tu chvíli jsem měl velkou radost, že nám vesmír přivedl v tuhle důležitou chvíli do života právě tebe. No a o porodu ani nemluvě. Tam tě Máca potřebovala asi nejvíc a tím pádem já taky. I když musím říct, že jsem byl trochu překvapen, jak skvěle to Máca zvládala, i když jsme ještě byli sami. Shodli jsme se na tom, že pro nás ty hodiny porodu byly vlastně velkou oslavou a bylo nám možná paradoxně druhý den trochu líto, že to již skončilo. Osobně jsem druhý den cítil stejný pocit, jako po krásné oslavě, kdy si člověk uvědomí, že už ten skvělý čas skončil, je čas se rozloučit a jít svou cestou a ze vzpomínky, kterou člověk má, zůstane časem jen její obrys. A že lidi, se kterými ten čas prožil, zas dlouho neuvidí, ale ví, že mají něco skvělého společného, na co mohou vzpomínat. No a na tom, že to pro nás oba bylo takhle krásné máš samozřejmě svůj velký podíl i ty. Už sice matně, ale trochu si vzpomínám, jak jsme, aniž jsme si to řekli, oba trochu netrpělivě čekali a těšili se až přijedeš. No a když už jsi dorazila, tak z nás obou spadly veškeré zbylé obavy (bylo jich minimálně, ale přece) a nervozita a mohli jsme se plně věnovat a užívat si Márinčin příchod. No prostě to byla paráda a rádi na to vzpomínáme a ten obrys si opakovaně vybavujeme, aby ta vzpomínka úplně nevyprchala.
Jejda, nějak se mi to natáhlo. No zkrátka a dobře, patří ti naše velké díky. Pavel
PS: Máca s Márinkou moc pozdravují. Vlastně bych mohl napsat v krátkosti, jak se máme, že?
Vše je úplně v pořádku, Marjánka roste, je zdravá, veselá, my již jsme si zvykli a už to vše zvládáme více méně s klidem. Márinka už v noci spí 6-8 hodin, takže se Máca krásně vyspí. Už se směje, chytá hračky a tak. Je prostě skvělá.Pavel Křenek, Marcela a Marjánka
Porod ve Vrchlabí březen 2011
Zpět na reference
Archiv
Už se ví, že přítomnost duly u porodu má v neposlední řadě i blahodárný vliv na nekomplikovaný nástup laktace, jednodušší sblížení s novorozencem a snížený výskyt poporodní deprese. Rodičky doprovázené dulou obvykle vzpomínají na porod s entusiasmem a s radostí.(viz. M.Klaus, J. Kennell: Mothering the Mother, 1993)