Jak se rodil “Zima”
08.February 2012
S paní Soňou jsme se sešli v kavárně, od kamarádky slyšela o podpoře duly u porodu. A líbilo se jí to. Čeká první miminko, chlapečka a vybrala si porodnici v Podolí. Přeje si, jako většina žen, porodit bez zbytečných zásahů a v klidu.
Mluvili jsme o tom, jak podpořit miminko ještě v bříšku, jejím naladění se na něj, klidu a důvěře v příznivý průběh budoucích událostí, o porodním přání, co by ráda, o balonku epino, o mé podpoře.
Tři týdny před termínem očekávaného porodu jsem se sešla i s tatínkem Honzou, když si půjčoval pro Soňu balonek Epino, aby se pokud možno předešlo nástřihu hráze. Na miminko s pracovním názvem Zima se oba těší a je vítáno.
V úterý okolo druhé odpoledne 10. 1. (v den termínu porodu) jsem dostala sms od paní Soni. Byla na prohlídce a je otevřená na půl cm. Dále píše o střevních potížích a asi prý premenstruační syndrom. Telefonicky jsme se během chvíle dohodly, že to bude začátek porodu a tyto projevy jsou první porodní bolesti. Zůstáváme v kontaktu, kontrakce jsou zatím snesitelné a kratší. Po půl páté odpoledne už je jasné, že to nejsou poslíčci. Přes mobil spolu prodýcháváme několik stahů a nabízím možný budoucí scénář. Některé kontrakce jsou ještě slabší, jiné už silné a časté, po pěti, čtyřech minutách. Soňa se rozhodla ještě chvíli zůstat doma, Honza byl po celou dobu s ní. Do porodnice to mají půl hodiny cesty autem.
Po šesté zavolat pan Honza, že jsou stahy i po třech minutách a tak se rozhodli vyrazit. Poradila jsem snesitelnou polohu pro Soňu do auta a vyjela za nimi. Na příjmu v porodnici byla Soňa půl hodiny a když se dveře otevřely, paní doktorka řekla, že jsme „na lemu“, tj. 9 cm, úžasný úspěch, téměř konec první doby porodní. Honza byl přeparkovat auto a tak my jsme se Soňou přecházeli na porodní sál. Tak už měla silné bolesti, miminko se tlačilo ven, prodýchávat bylo obtížné, téměř nemožné. Během chvíle jsme se seznámili s porodní asistentkou a předala jsem jí Porodní přání. Soňa už jen prodýchávala a snažila se netlačit a ustát tu sílu stahů. Ne nadarmo se této fázi říká těžká hodinka. V této chvíli byla opřená o skříňku, stojící, během kraťoučkých přestávek jsem ji vysvětlila co se děje, na co se čeká a co bude následovat.
Když se Honza vrátil zpět, byla zrovna pauza mezi stahy a tak vše působilo klidně a pohodově, zeptal se sestry: „Nepřijeli jsme moc brzy?“ Její odpověď „Přijeli jste akorát, jsme na 9 cm“ Honzu úžasně překvapila a byl mile překvapený.
Srdeční ozvy miminka byly v pořádku a tak jsem stáli okolo Soni a podporovali a povzbuzovali. Sestra přicházela, vlídně motivovala a odcházela k jiné rodičce. V jednu chvíli už nebylo možné netlačit a tak jsme ji zavolali. Bylo jasné, že chlapeček se brzy narodí.
Polohu si Soňa vybrala na všech čtyřech na posteli, plodová voda během krátké době praskla a nastala fáze spontánního tlačení. To už je brána otevřená a děťátko správně dorotované. Na zazvonění do místnosti vstoupila paní doktorka, druhá porodní asistentka. V tichosti šeptem konzultovali, jak hlavička vstupuje a ještě se schovává, po každé kontrakci si poslechly srdeční ozvy miminka. Vše bylo v pořádku.
Celá druhá doba porodní trvala asi 15 minut, během času sestra vedla jemně kroky Soni, aby se její hráz neporanila. Soňa dobře spolupracovala a během chvíle, která se jí zdála nekonečná se narodil po osmé večer chlapeček.
Po jeho narození jsem požádala o poskytnutí bondingu, tedy možnosti chlapečka neoblékat a ponechat po celou dobu nahatého, přikrytého na hrudníku Soni. Po chvíli dohadování podrobností nám bylo vyhověno a tak se mohla nová rodina těšit ze své blízkosti.
Během porodu placenty, šití poranění a po celou dobu měla Soňa miminko u sebe přitisknuté kůži na kůži.
Fáze šití byla nepříjemná, poranění bylo uvnitř a přestože nebylo velké, bylo bolestivé navzdory umrtvení. V této chvíli moc pomohlo, že se mohli rodiče prohlížet svého chlapečka, vybírat jméno, které by mu padlo a sdělovat si zážitky. Paní doktorka byla šikovná a brzy bylo hotovo.
Jméno Tobiáš se líbilo nejvíc. Tobík od začátku koukal a prohlížel si maminku a tátu, lehce poplakával a protahoval se, bylo zjevné, že je v pořádku a těší se na přisátí k prsu.
Přiložit jsme mohli sami. Nejprve sestřička poradila a ukázala a po té nás nechala v soukromí. Tobík byl jak z hadích ocásků, zvedal hlavičku a odrážel se nožkama. Přikládali jsme ho a naučil se přisát a sál mlezivo od maminky.
Mamka i taťka byli šťastni a bylo hodně co povídat o tom co se dnes všechno událo.
Po dvou hodinách se Soňa najedla, vysprchovala a po dohodě s asistentkou odjížděla s Tobíkem a tatínkem na šestinedělí. Se sestrou z oddělení šestinedělí se dohodla, že bude u miminka po celou dobu přítomna, zatím nekoupat, Kanavit v kapičkách, ne injekčně, pupíček nechat odpadnout samovolně.
Toto byla ukázka velmi dobré podpory při porodu a po něm všemi přítomnými osobami. Paní Soně bylo umožněno v bezpečném prostředí rodit přirozeným způsobem, bez urychlování a v klidu.
V Praze Podolí 10. ledna 2012
…a co na to maminka Soňa:
Vše začalo po 14:00, kdy přišla první lehčí vlnka, která naznačovala, že se asi již začíná něco dít.
Do 15:00 hod jsem čekali, že to jsou jen první poslíčkové, ale to jsme byli již na kontrakcích po 4 min. Protože jsme byli dost ovlivněni známými a články, že první porod trvá nejméně 12 hodin, čekali jsme, zda-li to opět neodezní, nebo nezesílí. Průběžně jsme volali naší dule Monice, která nás bezvadně prováděla a radila stále posečkat ještě doma, i když jí muselo být jasné, že když jsme měli v 17:00 již po 3 minutách kontrakce, že skutečně rodíme. V 18:00 hod jsem se svíjela bolestmi, humor mne přešel už před hodinou. Čas mezi kontrakcemi, které mne lámali v pase, jsme již ani nepsali, protože byli pořád po 2 minutách. Honza se proto rychle po dohodě s dulou rozhodl, že jedeme do porodnice. Tak jsme vyrazili - kotrakce, obout boty, kontrakce, dojit do auta a jet rychle do Podolí. Tam jsme dorazili 18:25 a v 19:48 se narodil Tobiášek. Díky balonku Epi-no bez větších problémů, 14 dní cvičení před porodem se vyplatilo - těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
Také mne překvapil údiv lidí nad moji rodící polohou, ale nebyl to údiv pozitivní, že je možné rodit i v jiné poloze než v leže nebo sedě, ale spíše pohoršující, že jsem si dovolila něco jiného než je běžný standard.
Porod v Podolí byl dobrou volbou, personál je vstřícný a v případě požadavku přirozeného porodu se snaží vyjít vstříc. Ale přesto si myslím, že nebýt přítomnosti duly, manipulovali by se mnou i s dítětem jinak. Dula Monika nám domluvila 2 hodiny bonding, což je nejkrásnější způsob jak se seznámit s novým človíčkem. Na oddělení šestinedělí jsem si nechala Tobiáška hned u sebe, nenechala jsem ho mít ani zahřívat. Když mi sestra řekla, že je trochu studenější, vzala jsem si ho k sobě do postele, přikryla a zahřívala vlastním teplem, nebylo tedy nutné mi ho odebírat.
Vitamín K jsem mu nakonec nechala píchnout injekčně, zdálo se mi to bezpečnější.
Pupíček jsme odtsříhnout nenechali, čekali jsme na odpadnutí. Trvalo to 16 dní. Někdy jsem si říkala, že by bylo lepší mu ho nechat odstřihnout, protože bylo vidět, že mu na bříšku překáží a při čištění lihem ho to pálelo, brečel. Nicméně výsledkem je pěkný pupík, který by třeba tak pěkně nevypadal.
Zpět na příběhy
Vzpomínky, které se nezapomínají...
Doprovod k porodu i celé provázení těhotenstvím přináší s sebou řadu situací. V širokém spektru nekonečných možností života. Myslím, že některé příběhy stojí za to napsat. Se svolením zúčastněných jsou tu i pro vás...Některé použité fotografie jsou ilustrační.