Podzim a léto
22.November 2012
Můj druhorozený syn, se mi dnes jeví jako Anděl. Miluji ho každým dnem víc a víc. Je to téměř 5 měsíců od jeho krásného narození. Prvorozenému synovi jsou 2 roky. Je úžasné pozorovat jeho bezprostřednost, prostořekost a spontánnost. Kéž by mu to vydrželo celý život.
Uvědomuji si, že jsem dostala nádherný dar - provázet mé dva syny počátkem jejich života. Kéž bych ho splnila dobře. Dělám, co mohu. Není to vždy jednoduché. Nejsem vždy empatická, jak bych chtěla. Často jsem na konci s dechem. Vždy se však znova nadechnu a „jdu dál“ za svými dětmi a milujícím manželem.
Narození obou mých synu jsem zpozorovala odtečením plodové vody. Všechny obavy se okamžitě rozplynuly. Mysl nemyslela
) Nejsilnější okamžik mého života: „Už jsem připraven, jdu se narodit“.Na můj první porod jsem se moc těšila. Byla jsem zvědavá, jak to ta příroda má zařízené, jaké budou kontrakce, jak se tělo před porodem samo vyčistí. Strach z neznámého byl velký - mysl pracovala. Vnitřně jsem však cítila klid.
Můj prvorozený syn se moc těšil na tento svět. Jsou mu nyní 2 roky. Úžasně rychle si našel cestu. Moc mi pomohl. Pomáhá mi nyní každý den.
Příroda to má krásně „vymyšlené“. I když jsem měla slabé kontrakce a bylo dobré zůstat ještě doma, já chtěla jet do porodnice. Moje intuice fungovala. Krásně se mé tělo samo vyčistilo, kontrakce otevírali cestu. Lékařka v porodnici nám přidělila pokoj a poslala nás spát. Zavřela za sebou dveře, porod se zhoupnul do druhé doby porodní a do hodiny byl Vojta na světě. Narodil se po nádherné říjnové noci, brzy ráno. Paní Monika tenkrát přijela a já již držela syna. Nezasahovali do našeho soukromí, neodnášeli ho, nemyli, nevyšetřovali, respektovali naše přání zůstat spolu sami 2 hodiny po porodu. Syn si mě prý krásně prohlížel, vzpomíná manžel. Já byla ohromena rychlým porodem a špatně jsem se adaptovala. Jsem šťastná, že jsem dala synovi přirozenou cestu na svět. Jsem šťastná, že po narození mohl být na mém nahém těle a cítit se v bezpečí. Nikdo na něj nesahal gumovými rukavicemi, nekoupal ho v chladné tekoucí vodě apod., nezažil velký pocit nejistoty z odloučení. Cítím, že to v něm zanechalo pocit velké důvěry v nás rodiče i důvěry k okolnímu světu. Způsob narození je odrazem jeho osobnosti!
Přála jsem si, aby druhý porod byl delší, aby nebyl tak intenzivní. Chtěla jsem se na něj naladit a užít si ho. Bála jsem se, že nedojedeme do porodnice. Mysl mě ochromovala obrovským strachem. Chtěla jsem své strachy pojmenovat a zbavit se jich. Šlo to těžko. Paní Monika mi velmi pomohla. Radila, ať promlouvám s miminkem. Ať mi dá signály, že se rodí. Několik dní před porodem jsem měla pocit, že je miminko příliš velké, že už se tam nevejde a musí se narodit. Byla jsem teprve ve 37.týdnu. Přála jsem si, aby se narodilo „oficiálně donošené“. Kolem 23. hod jsem šla spát a říkala jsem miminku, že už se může narodit, že zítra bude „donošené“. Tři hodiny poté jsem zažila znovu ten krásný pocit odtoku plodové vody. Obavy se rozplynuly. Věděla jsem, že jsme propojeni a vše bude krásné. I když to poslední hodinu byla také smršť kontrakcí, bylo mi dovoleno se na to lépe připravit. Tentokrát jsem využila nádherných služeb paní Moniky, která mě porodem provedla po všech stránkách. Mě, manžela i personál příjemně naladila. S manželem tvořili bezvadný tým. Monika tu byla jen pro mě a já jí plně důvěřovala. S láskou na ni vzpomínám.
Jindřich se narodil do tropického červnového rána. Našel si rychle cestu ven, byl velice šikovný. Těším se, jak jeho narození ovlivní jeho život. Po porodu nás nechali 2 hodiny, abychom se seznámili. Kůži na kůži. Jindřich si mě prohlížel a zamilovával se. Já byla opět rozčarovaná z porodu, moc si to nepamatuji, ale netrápí mě to. Jsem zase šťastná, že jsem mu to mohla dopřát. Neodnášeli ho, neměřili, nevážili, nekapali, neumývali apod., byl s námi - v bezpečí mámině a tátově náruči.
Při druhém porodu jsme v sobě objevila další skryté síly. Ráda bych zase rodila
), abych v sobě zase objevila spoustu skrytých sil a něco se o sobě dozvěděla.Každý den s rodinou je zázrak. Kéž bych si to uvědomovala častěji…
„Kýmkoliv budeš, nic mě nezklame,
nemám žádné představy o tom,
jaký bys měl být či co bys měl dělat.
Netoužím po žádných představách
o tobě, chci tě pouze poznávat.
Nikdy mě nemůžeš zklamat.“
Mary Haskell
Oba mé porody byla těžká práce, cítila jsem bolest, vyčerpání, pocit, že už to nezvládnu. Nebyla to procházka růžovou zahradou, ale přesto to bylo krásné. Bůh nás učinil matkami, dal nám schopnost rodit. Je přirozené rodit, každá žena to umí. Důvěřujme si, nenechme se zastrašit obavami, že rození dětí „se musí nějak vydržet“
Listopad 2012, Lucie T.
Zpět na příběhy
Vzpomínky, které se nezapomínají...
Doprovod k porodu i celé provázení těhotenstvím přináší s sebou řadu situací. V širokém spektru nekonečných možností života. Myslím, že některé příběhy stojí za to napsat. Se svolením zúčastněných jsou tu i pro vás...Některé použité fotografie jsou ilustrační.