Zrození Ríšánka
07.September 2014
Bylo to překrásně euforické!
Ráda bych se s Vámi podělila o můj příběh „zrození Ríšánka“. Mám už jednoho syna Olínka, kterému jsou skoro 2 roky. Moniku znám již z prvního porodu, který byl bez komplikací a přirozeně. Myslím, že i díky Monice šlo vše hladce. Za to jí moc děkuji.
Druhé miminko jsme chtěli celkem brzy a tak se stalo, že jsem přestala kojit Olínka a v zápětí přišla radostná zpráva v podobě dvou čárek na papíře. Byl to tedy šok, ale velmi milý. Musím, říci, že mě v prvním trimestru bylo velice špatně a k tomu obstarat základní potřeby pro prvního syna, bylo někdy na pokraji sil. A navíc to ještě nechcete nikomu říci, jde pak o to větší sebezapření. Ale na Vánoce jsme to všem oznámili a všichni se těšili s námi.
Zbytek těhotenství byl celkem v pohodě, jen jsem dostala ke konci virózu s velmi vysokýma horečkama a vysílená jsem si pro jistotu chvilku poležela v nemocnici. Vše bylo v pořádku a tak už jsme se jen těšili, kdy se miminku bude chtít na svět.
Měla jsem hned jasno po prvním porodu, že příště už jedině s Monikou. I proto, že manžel nechtěl být u porodu. Myslím, že porod je čistě ženská záležitost a byla jsem ráda, že tam manžel nebyl. Měla jsem volnou mysl a mohla se soustředit na sebe a porod miminka. A ten ženský faktor, zkušenost a psychickou podporu může přinést jen žena, v tomto případě dula. Rozhodně doporučuji dulu všem i párům, je to služba k nezaplacení.
Ríša se měl narodit v polovině července, narodil se o chvilku dříve - po 38. týdnu. V neděli a pondělí jsem měla v noci poslíčky, které po 2 hodinách ustaly. Miminko už hlásilo příchod a tak jsem už zařizovala poslední věci, jako vyzvednout auto z opravny, koupit sourozenecký kočár, uklidit… V úterý v 10 hodin se kontrakce opět rozjely, ale už s větší razancí a tak jsem hned volala Monice, aby se přichystala, jelikož kontrakce začínaly být po 5 minutách. Jakmile jsme společně dohovořily, kontrakce opět začaly ustupovat. Říkala jsem si: „To jsem z toho blázen“ a raději si šla na 2 hoďky lehnout, co kdyby jsme do té porodnice přece jen jeli. Manžel si raději vzal na ten den dovolenou, aby pohlídal našeho prvního syna. Jak jsem se vzbudila, musela jsem najíst, jelikož jsem měla šílený hlad a najednou cítím, že mi odešla hlenová zátka. Ajaj, a kontrakce se rozjely rovnou v 3-minutových intervalech. Nechtěla jsem tomu věřit, ale volám Monice a současně bratrovi, že hned jedeme. Měla jsem dohodnutý odvoz u bratra, jelikož pracuje blízko. A jelo se do Neratovic, kde už měli poslední volné místo, akorát pro nás.
Do porodnice jsme dorazili kolem třetí hodiny. Jelikož papíry jsem měla dopředu vyplněné, šla jsem rovnou na monitor. Přijela Monika. Po vyšetření otevřená na 2 cm. Ale kontrakce začaly být častější a šly jsme rovnou na porodní sál. Monitor byl špatně natočený a tak jsem byla odsouzena být na něm půl hodiny. Uff. Ještě, že jsme chytly porodní asistentku Květu, které nevadilo, jestli u kontrakcí stojím, klečím apod. Byly jsme na větším porodním sále, který skýtal větší komfort a více porodních alternativ. Monika mi tedy nabídla být na žíněnce a opřít se vkleče o míč, jelikož mi ze stání brněly nohy. To byla spásná myšlenka. Ten den bylo před deštěm a obrovské dusno. Pot se ze mě jen valil. Nebýt Moniky, snad ze sebe vypotím duši. Vzala žínku a otírala mi tělo ledovou vodu. To byla nádhera. Ríša byl zjevně nedočkavý a kontrakce byly čím dál častější a bolestivější. Voda ještě nepraskla a hodně mě tlačila. Poprosila jsem Ríšu, ať mi pomůže a vodu praskne. A při další kontrakci voda opravdu praskla! To byla úleva. O to rychleji jsme se blížily k závěru. Ještě jsem nemohla tlačit, ale měla jsem úpornou představu, že musím jít na velkou. Klistýr jsme nestihly a tak Monika doporučila, že by mi bodla sprcha a miminko se pak hned narodí. Myslela jsem, že cestou ke sprše porodíme, i když to bylo jen pět metrů. Osprchovala jsem se studenou vodou, to byla neuvěřitelná krása a celá mokrá běžela na žíněnku, abych měla další kontrakci na žíněnce. Porodní asistentka Květa už na začátku říkala, že doktora nepotřebujeme, že to zvládneme sami a taky že jo. Po výletě do sprchy jsem už mohla tlačit. Překvapilo mě, jak cesta do sprchy a zpět byla účelná. Vše se odehrálo už rychle. V poloze na čtyřech jsem třikrát zatlačila a malý byl venku. Ta úžasná euforie, ta úleva a krásného synka v náručí, to se nedá popsat. Monika mi pomohla malého přidržet na bříšku. Pupečník se nechal dotepat a placenta vyšla po čase sama. Ríša se narodil v pět hodin, tedy 2 hodiny po příjezdu do nemocnice. Manželovi jsme volali z porodního sálu, že malý už je na světě. Byl už skoro před porodnicí, a když přišel za námi, přestříhl pupeční šňůru a společně jsme se kochali nad novým členem rodiny.
I díky pozici při porodu mě vůbec nic nebolelo. Člověk byl nadopován energií i proto, jak to bylo krátké. Šití nebylo prakticky žádné. Laktace se rozeběhla ke konci druhého dne a člověk si i vzpomněl, jak miminko přiložit. Vše proběhlo, jak má a za to jsem vděčná. Starší syn Olínek si bratříčka hned oblíbil a častoval ho pusinkama, až jsme ho museli odhánět, aby mu něco neudělal.
Moniko, opravdu Ti děkuji za podporu a velmi užitečné rady, které mi moc pomohly. Bylo to překrásně euforické.
Zuzana Drápelová (Ríša) 7. 9. 2014
Zpět na příběhy
Vzpomínky, které se nezapomínají...
Doprovod k porodu i celé provázení těhotenstvím přináší s sebou řadu situací. V širokém spektru nekonečných možností života. Myslím, že některé příběhy stojí za to napsat. Se svolením zúčastněných jsou tu i pro vás...Některé použité fotografie jsou ilustrační.