Naše první donošené miminko
08.November 2019
S Monikou jsem se poprvé seznámila, když jsem byla podruhé těhotná a už vlastně ani nevím, kde jsem se o ní dozvěděla. První porod byl předčasný o sedm týdnů a vlastně docela fajn, ale pár věcí jsem si přála do budoucna jinak, proto jsem si řekla, že by bylo příjemné mít k porodu kromě manžela ještě nějaký doprovod a byla to ta nejlepší volba, jakou jsme udělali! V porodnici pražské Thomayerovy nemocnice, kde jsem rodila neplánovaně poprvé, protože porod přišel o sedm týdnů dříve a porodnice Na Bulovce, kde jsem měla rodit, zrovna rekonstruovala, jsem zjistila, že bohužel není možné mít u porodu dvě osoby tzn. manžela a dulu.
Druhé těhotenství bohužel skončilo den před velkým ultrazvukem jako zamlklé v 11. týdnu. Když jsem za půl roku po revizi otěhotněla znovu, chtěla jsem rodit v mimopražské porodnici s vlastní porodní asistentkou, ale bohužel i toto těhotenství skončilo smutně, a to ve 23. týdnu. Byla jsem registrovaná i v Praze v Podolí, kde jsem několik dní ležela, ale bohužel se opět rozjel předčasný porod, skončila jsem na císaři a o našeho druhého chlapečka jsme přišli. Přesto všechno jsem se setkala v této porodnici s lidsky i profesně úžasným jednáním. Hned po tomto nevydařeném těhotenství a porodu jsme věděli, že zkusíme udělat maximum, abychom se dočkali vytouženého druhého dítěte, že tomu dáme ještě jednu šanci, aby náš prvorozený kluk nebyl jedináček.
Řekla jsem si, že se nebudu bránit lékařské pomoci, ale že se budu snažit vzít to i z té alternativní stránky, která je mi blízká. Potřebovala jsem si naši ztrátu dobře zpracovat a vše si prožít. Vrátila jsem se do práce na nižší úvazek, abych se jen tak nepoflakovala. Začala jsem chodit na přednášky zaměřené na ženství a pánevní dno, absolvovala jsem terapii s názvem rodinné konstelace a byla na kineziologii a detoxikaci s názvem Biorezona, docházela jsem také k čínské paní doktorce, která se věnovala tradiční čínské medicíně a specializaci na gynekologické potíže, pojišťovna mi proplatila léčbu ve Františkových lázních, kde jsem strávila tři úžasné týdny. Také mi zjistili možný problém mých potíží na imunologii, což obnášelo docházení na injekce v těhotenství. Už na jaře mi dal pan doktor požehnání znovu otěhotnět, ale psychicky jsem se na to ještě necítila a nechtěla jsem nahrazovat jedno dítě druhým, ale naši ztrátu si dobře zpracovat a jít poté do dalšího těhotenství v klidu. Před koncem léta se to v práci trochu zkomplikovalo a já se rozhodla podat výpověď. Krátce po odchodu jsem zjistila, že jsem těhotná. Asi se mi z toho stresu ulevilo a šlo to vlastně rychle poté, co jsme nechali miminku volný průběh. Paradoxně jsem si tímto těhotenstvím uvědomila, že mít jedináčka je hrozně moc, protože jsem si musela připustit, že by i toto těhotenství nemuselo dopadnout dobře. V lázních jsem poznala ženy, které byly starší, hodně let se neúspěšně pokoušely o miminko a byly zatím bezdětné.
Těhotenství bylo vysoce rizikové a chodila jsem neustále na odběry a pravidelné kontroly. Pocitově bylo vše jako na houpačce. Nejsem člověk, který by žil ve stresu, naopak jsem velký optimista, ale samozřejmě to, co se stalo, nešlo z paměti vymazat a občas mě provázely obavy z toho, kam až dojdeme a jestli vše tentokrát dopadne dobře. Jinak bylo ale celé těhotenství kromě těhotenské cukrovky naprosto v pořádku. Kvůli synovi jsem se snažila fungovat a dařilo se, ale manžel se musel také hodně otáčet a já si ho za to všechno moc vážím.
Vzhledem k rizikovému těhotenství jsem se rozhodla registrovat se opět v porodnici v Podolí, kterou máme jen deset minut od nás a znovu jsem kontaktovala Moniku. Během těhotenství jsme se sešly asi třikrát a vyměnily si pár mailů. Monika mi byla od začátku sympatická a vyhovovala mi její klidná povaha. Uměla mě uklidnit a podpořit. Řešila jsem s ní i moje velké přání porodit přirozeně a zažít poprvé v životě bonding a mít tak miminko po porodu u sebe.
Cesta k tomuto přání byla nakonec docela trnitá, protože předchozí porod skončil sekcí minor, což je císař v nízkém týdnu, který se provádí kvůli malému plodu jinak a jinde, a je o něco rizikovější, než když se žena pokouší o VBAC, tzn. rodit přirozeně po předchozím císařském řezu ve vyšším stádiu těhotenství. Docházela jsem ke svému gynekologovi a také k úžasné mladé paní doktorce právě do Podolí, se kterou jsem svoje přání řešila. Upozornila mě na rizika, ale nevyloučila za určitých podmínek zkusit rodit přirozeně. Bylo důležité porodit do termínu, protože kvůli jizvě i těhotenské cukrovce mě nechtěli nechat přenášet, miminko musí vážit do 4 kg, být otočené a během porodu pak probíhá neustálé monitorování, z čehož jsem měla největší obavy, ale rozhodla jsem se do toho jít. Pokud bych šla na plánovaný císař, měla jsem slíbený nadstandard, takže bychom mohli být hned všichni spolu a manžel by se mohl starat o miminko, než bych byla schopná já. Byla to lákavá představa a vlastně i nižší riziko. Došlo mi, že ne vždy ta jednodušší cesta je ta správná a jakmile jsem si zpracovala obavy z rizik, rozhodla jsem se, že se přesto všechno pokusím o přirozený porod!
Světe div se, blížil se konec dubna a tím i můj termín porodu, což bylo neskutečné, že jsme došli s našim miminkem až sem. Pohlaví bylo opět překvapení a bylo nám to úplně jedno, přáli jsme si jen zdravé donošené dítě! Předposlední kontrola před porodem byla v pořádku, paní doktorka už chtěla naplánovat termín sekce, protože se blížily květnové svátky. Čekala mě ještě poslední kontrola za týden s tím, že paní doktorka tedy naplánuje datum sekce, ale já jsem to nechtěla vědět a dát miminku šanci narodit se přirozeně.
Čekal nás pěkný slunečný víkend a několik hezkých chvil s kamarády. Řekla jsem si, že bych si ho ještě moc ráda užila a pak už můžu porodit. Byla jsem zároveň vnitřně smířená i s možností císaře a přijala to pokorně. Prostě jsem si řekla, že vše je jak má být a byla otevřená oběma možnostem! Zároveň jsem promlouvala k miminku, ať si zvolí svoji cestu.
V pondělí jsem byla s kamarádkou v kině a po dlouhé době mě bolela záda. Kroutila jsem se a žádná pozice mi nebyla dost dobrá. Ale byl to moc hezký den. Druhý den jsem už cítila nepravidelné bolesti, ale netušila jsem, za jak dlouho se může samotný porod rozjet. Večer kolem 19. hodiny se už bolesti zpravidelnily. Snažila jsem se odpočívat a zavřít oči, dala jsem si vanu se synem a později ještě sama relax při svíčkách s aromalampou a levandulovým olejem. Kontrakce se zkracovaly, ale pořád to bylo dost snesitelné. Volala jsem později Monice, která mi řekla, ať nespěchám a že by ještě nejela, dokud nejsou kontrakce zhruba po 5minutách. Lehli jsme si s manželem k synovi do postele a počítali. Když byly po 4-5 minutách, zavezli jsme syna ke kamarádům a vyrazili do porodnice, byla asi 1 hodina ráno. Tam jsem zavolala Monice a později jí ještě napsala, když jsem byla na monitorech a ona vyrazila.
Na příjmu jsem byla docela dlouho, při monitoru jsem si už musela stoupnout a kontrakce prodýchávat ve stoje, byly už docela bolestivé. Bohužel se dlouho čekalo na uklizení porodního boxu, ke konci už jsem prosila sestru, ať mě tam pustí, celkem jsem tam byla skoro hodinu. Na sále už mi začaly opravdu velké kontrakce, dvakrát jsem byla na monitoru, ale mohla jsem být vedle postele a dvakrát jsem byla ve sprše. Přítomnost Moniky byla pro mě velmi důležitá a celé to i s manželem hodnotíme jako skvělý krok. Monika věděla, co kde je, jak napolohovat postel, kdy zavolat personál, uměla mi poradit úlevové pozice a psychicky to byla opravdu velká pomoc! Na porodním boxu jsem byla celkem hodinu a čtvrt, než se nám narodilo naše překvapení v podobě holčičky! Závěrečné tlačení trvalo asi deset minut a byla jsem nakonec v sedě, což mi v tu chvíli vyhovovalo.
Všichni – Monika, manžel, lékařka i porodní asistentka byli velmi podporující. Každopádně vybrat si k porodu dulu a právě Moniku byl skvělý nápad a my oba jsme jí nesmírně vděční!
Lenka R., Praha
Zpět na příběhy
Vzpomínky, které se nezapomínají...
Doprovod k porodu i celé provázení těhotenstvím přináší s sebou řadu situací. V širokém spektru nekonečných možností života. Myslím, že některé příběhy stojí za to napsat. Se svolením zúčastněných jsou tu i pro vás...Některé použité fotografie jsou ilustrační.