Milošek
15.December 2011
Kamarád mé ženy je doktor, a když jsme se jednou bavili v hospodě na téma porod, vyprávěl zážitek, jak si jednoho dne nakráčela multipara do porodnice, igelitku (asi s nákupem) si odložila skromně na zem, porodila, vzala igelitku a čerstvé miminko, a odešla v klidu domů…Mně tahle příhoda zaujala ne ani tak pro její nadnesenost, ale hlavně díky neznámému slovíčku (alespoň pro mě), které vyjadřuje v lékařské terminologii ženu, která vícekrát porodila. Moje těhotná žena nebyla v té době ještě ani primipara, a tak se nedal očekávat podobný scénář porodu. Zvlášť po zkušenostech některých kamarádek, které o porodu mluvily jako o nejstrašnějším zážitku. A to nejen kvůli nesnesitelné bolesti, která prý porod provází, ale také pro necitlivý přístup lékařského personálu. Je fakt, že pokud si zadáte do internetového vyhledávače slovo multipara, pak vám v prvním odkaze slovník cizích slov vysvětlí, že se jedná o „vícekrát rodící samici“, což ukazuje, že se termín používá i v biologii savců. Někdo by tedy mohl usoudit, že rodící žena není pro doktora nic jiného, než „rodící samice“ a je jasné, že toto spojení moc empatie a citu neobsahuje.
Navzdory této nevýznamné historce bylo jasné, že se na porod musíme nějak připravit. Moje žena Petra přečetla značné množství knih o porodech, zejména o těch přirozených, tedy těch, které nemusí být řešeny lékařským zásahem, jako je císařský řez. Z knih a od kamarádek, které už s porodem zkušenost měly, se moje žena dověděla o možnosti porodu s dulou, což pro mě bylo už druhé neznámé slovíčko během krátké doby. Dula je žena, která doprovází nastávající maminku při porodu, různě ji radí a zejména psychicky podporuje.
V prvním okamžiku, když mě Petra seznámila se svým přáním, že by ráda při porodu dulu měla, jsem víceméně nic nenamítal. Nejdůležitější přece bylo, aby se cítila co nejlépe. Už před tím jsme byli s manželkou domluveni, že u porodu budu v každém případě já jako její muž a otec miminka. Po nějaké době mě to celé s dulou začalo vrtat hlavou a říkal jsem si, co když to bude nějaká nepříjemná ženská, která bude u porodu jakoby navíc, bude mě tam sekýrovat, jak mám správně masírovat a že tohle a támhle to by se mě dělat jinak. Navíc v názoru „porod s dulou je lepší než bez duly“ mě nijak neutvrdila zkušenost mého kamaráda, který tvrdil, že „jejich“ dula byla u porodu vcelku k ničemu, protože stejně nakonec jeho manželce s lehce komplikovaným porodem pomohl zkušený doktor speciálním chvatem…
Na schůzku, kterou domluvila Petra s dulou, jsme jeli asi v šestém měsíci těhotenství a nutno říct, že já jsem měl v sobě velkou nedůvěru. Petra si vybrala dulu Moniku na internetu podle její prezentace a pravděpodobně i neomylné ženské intuice. Schůzka trvala nečekaně dlouhou, myslím, že tři hodiny. Jelikož jsme neabsolvovali žádný porodní kurz, vyptávali jsme se Moniky na vše, co s porodem souvisí, jak to přesně probíhá atd. Z jejího povídání jsem měl výborný pocit, přišlo mi, že jsou si s Petrou blízké v obecném pohledu na život. Určitá neosobní odbornost, kterou člověk při kladení otázek jako „co je první doba porodní“ očekává, byla v případě Moniky nahrazena odborností velmi vstřícnou a laskavou. Uvědomil jsem si, jak důležitou roli může u porodu dula sehrát. Z mého typicky mužského pohledu jsem ale největší výhodu neviděl v psychické podpoře, ale hlavně v podpoře dovednostní. Zní to hodně divně, ale je to tak. Každá žena má schopnost přirozeně porodit (samozřejmě pokud nejsou komplikace), nicméně ne každá žena má zároveň tuto dovednost. Schopnost je vrozená, kdežto dovednost naučená. Ale jak se naučit něčemu, co teprve přijde a co si nejde úplně tak vyzkoušet? Nevím sice jak, ale přijde mi, že si ženy, které si věří, dokážou takovou dovednost předat během porodu.
Náš výběr porodnice, kde akceptují porodní plán (soupis toho, co si rodička přeje a co si nepřeje) v kombinaci se zkušenou dulou učinil z prvního porodu velmi pozitivní zážitek, jak pro mě, tak pro moji ženu Petru. Je mi jasné, že i přes všechny ty předporodní přípravy, výběr správné porodnice a správné duly, atd. se mohl porod zkomplikovat, ale na druhou stranu tak jako v jiných oblastech života, by člověk měl udělat vše, co je pro něj přirozené, co je v souladu s jeho svědomím a tím zvýšit pravděpodobnost, že porod dopadne dobře.
Prosinec 2011, Miloš Polák
Zpět na příběhy
Vzpomínky, které se nezapomínají...
Doprovod k porodu i celé provázení těhotenstvím přináší s sebou řadu situací. V širokém spektru nekonečných možností života. Myslím, že některé příběhy stojí za to napsat. Se svolením zúčastněných jsou tu i pro vás...Některé použité fotografie jsou ilustrační.